MOTTO dubna: 

Počáteční procitnutí aneb Woofing na koňské farmě

        Hned od druhého týdne našeho pobytu na Novém Zélandu jsme si domluvily "woofing" - práci (cca 2 hodiny denně) výměnou za ubytování zdarma na koňské farmě v Katikati. Po příjezdu na místo jsme byly ubytovány v útulném karavanu a od pondělka jsme začaly pomáhat majitelce Marianně s úklidem a prací s koňmi. Předpokládaly jsme, že nám každý večer oznámí, co je třeba následující den udělat. Avšak nestávalo se tak a my každé ráno v nejistotě čekaly na pokyny. Pak nám bylo řečeno, že máme vždy samy usoudit, co by tak asi bylo potřeba udělat. V neznámém prostředí se to však těžko realizovalo - co bylo potřeba podle nás, bylo podle Marianny zbytečné, apod. To přinášelo různá nedorozumění.

        Od našeho třetího týdne na Zélandu jsme pracovaly 2-4 krát týdně (sezona se teprve rozjížděla) v packhousu Satara na pozicích kiwi-fruit grader. Po třech týdnech na woofingu jsme již měly přislíbenou práci v packhousu Apata, poblíž Katikati. Přestěhovaly jsme se tedy do našeho nového ubytování, také na Wharawhara Rd., ale o několik domů níže - k velmi milým lidem, do našeho milovaného zahradního domečku, na který jsme později často vzpomínaly.

Ponaučení z woofingu a prvních týdnů na Zélandu:

• Není woofing jako woofing!
• Všechno zlé je pro něco dobré!