MOTTO ledna: Omámeni ozónem, třešně pilně přeberem!

    Přelom prosince a ledna je pro backpackery tou nejvhodnější dobou nastartovat své pojízdné domovy a vydat se vstříc navýšení zůstatku na účtu směr Central Otago (Cromwell, Alexandra, Roxburgh). Zde totiž v těchto měsících probíhá sběr třešní a farmáři berou do práce každého, kdo má ruce a udrží se na žebříku.

    My jsme nakonec našly práci nedaleko Alexandry na malém rodinném sadu. Pracujeme v packhousu a naší každodenní náplní je třídit třešně do 3 skupin: first class, second class, rubbish. Oproti jiným packhousům je tu atmosféra poměrně uvolněná a nikdo nás nenutí nosit síťky na hlavách, sundávat si veškeré šperky, apod. Na druhou stranu stále nenacházíme vhodný přívlastek pro majitele sadu a jeho rodinné příslušníky. Většina z nich totiž dokáže vyprodukovat pouze 2 typy výrazů: kývání hlavou ze strany na stranu nebo zmatené pobíhání po hale:-)

     Abychom se dostaly k podstatě motta: jde o to, že si majitelé koupili obrovskou mašinu, která slibovala rychlé, pečlivé a bezchybné třídění třešní podle velikosti a barvy. K tomu ovšem jako bonus ještě ozón, který působí v kombinaci s vodou jako dezinfekce. Jedna - nejdůležitější - část problému však nebyla domyšlena...odvětrávání tohoto plynu ven z prostor haly, ve které pracuje přibližně 15 lidí. A tak pokaždé, když slyšíme hlasité pípnutí signalizující spuštění mašiny, a s tím také ozónu, víme, že zanedlouho začne nepříjemný dráždivý kašel, bolesti a motání hlavy. V posledních dnech naštěstí stroj nespolupracuje a my si tak můžeme přebírat a jíst třešínky v relativně dýchatelném prostředí!